Jedna z návštěvnic píše...

Reportáž psaná z květnového Mouřence nad Annínem

Sobotní trochu uplakané ráno, kytičky se jen pomalu napřimují po noční bouřce, tráva je navlhlá až mokrá. Dívám se z okna na nebe, šedavé mraky pomalu plují a do kaluže tu a tam, kapy kap. V noci se nad celým krajem přehnal opravdu velký déšť. Risknu cestu do krásného šumavského kostelíka? Shoda okolností mi přistaví auto do Sušice až před dům, během chvilky oblékám tedy svůj oblíbený svetr, pevné boty, beru I trekingové hole. V Sušici mám chvíli čas než přijede autobus pražák, který jak mám vyzkoušeno pokračuje v sobotu až na Modravu a staví v Radešově, výborné zastávce pro výlet na Mouřenec. Mraky se znovu honí po obloze a nahání strach, jak že to s následujícím víkendem, tolik očekávaným všemi víkendáři I místními, dopadne. Při pohledu vzhůru si uvědomím, že jsem jen ve svetru a nemám ani větrovku natož deštník. Přemýšlím. Dostanu nápad a v Sušické drogerii kupuji jako poslední záchranu malinkou skládací pláštěnku. Dávám si kafe a z terasy pozoruji ranní sobotní ruch, ještě umocněný konanými farmářskými trhy.

Nastupuji o několik chvil déle do autobusu, směr výlet, směr Mouřenec. V Radešově je už kemp plný lidí. Mnoho odvážných nedočkavých a na zážitky natěšených víkendářů nasazujíce vesty chystajíce se na jistě první sjezd Otavy. Mě čeká vycházka tří kilometrů do kopce, vycházka v lese do malebného kostela Mouřence, jak je nazýván. Takové místo v opozici (nebo souladu) hradu Kašperku, který se tyčí po pravé straně řeky po jejím proudu. Stoupám a stoupám. Jde se dobře. Obloha jakoby se projasnila a od západu přinášela jen blankytně modrou oblohu... Kolem půl jedné přicházím po cestě ke svému cíli. Už z dálky vidím mnoho zaparkovaných aut. Také mě asi dvě v samém závěru předjíždí. S německou značkou se na mě z auta usmívají dva lidé důchodovského věku. Posilním se a s odvahou vstupuji mezi skupinky lidí postávající před kostelíkem. Každý příchozí je trochu zvědavě sledován. Jen němečtí rodáci v klidu sedí u českého asi gambrinusu a povídají si. Asi mají radost, že se zde po roce opět sešli. Jako pokaždé si projdu malý hřbitov, dnes s čerstvě posekanou trávou. A některým německým jménům vyrytým na pomnících věnuji krátkou motlitbu. Mouřenec je opravdu zvláštní místo schované v horách. Taková skrytá tichá perla. Kéž by jí I nadále zůstal. Kéž by se opravdu časem stal takovým místem klidného, přátelského setkává ní Čechů a Němců. Tak jako dole v šumavském údolí lidé spolu po generace žili.

Úderem jedné hodiny za kytarového doprovodu otce Tomase van Zavrela nastupují před napnuté diváky v kostelních lavicích žáci ze základní školy v Dlouhé Vsi. Spolu s nimi také zpěv paní učitelky Zelené dodává legendě o sv. Mořici patřičné grady. Malí herci přehrávají životopis tohoto světce. A vypráví o tom, jak za to, že jsme křesťané, stejně jako svatý Mořic, který byl velitelem jedné císařské legie, můžeme zaplatit I svým životem. Důraz kladou zejm na to, že se nemáme bát být křesťany a že na to, že jsme křesťané máme být hrdí. Neboť naším pánem není císař, přestože mu dobře sloužíme, ale Kristus. A sv. Mořic za svou příslušnost ke křesťanství zaplatil životem. A proto se z něj stal světec. Divadelní scénka je velmi povedená a vkusně a přitom bez nátlaku ukazuje jádro křesťanské víry I pro lidi, kteří křesťany nejsou. Děti prvního stupňě I paní učitelka jsou velmi šikovné a zaslouží si a sklízí velký potlesk. A obdiv. Zejm babičky jsou z výkonu svých vnoučat velmi nadšené. Během představení se palouček před kostelem úplně zaplnil. Před druhou hodinou je motlitba za zemřelé a ve dvě hodiny začíná česko-německá mše sv u příležitosti dvacátého výročí znovuotevření tohoto kostela. Na podzim bude ještě jedna stejná mše sv. Opravu kostela financovali právě odsunutí němečtí rodáci. Mši svatou celebruje generální vikář českobudějovické dieceze Mons Adolf Pintíř. Kostelík je zaplněný do posledního místa. V zadní části kostela ještě mnoho lidí stojí. Je to velká událost pro toto místo. Po mši sv ještě pan Lukáš Milota, strůjce letošního kulturního léta na Mouřenci a ten, který se rozhodl, že toto krásné místo pomůže otevřít širší veřejnosti připomíná, jaké akce jsou v nadcházejícím létě plánovány. Také on je annínským rodákem. A nadšencem. Návštěvníci se občerstvují a děti běhají všude kolem.

Cesta zpět mi ubíhá velmi rychle. Jde se z kopce do sklářského Annína. Zde se rozhoduji, že nepůjdu dle svého původního plánu na autobus, ale využiji nádherného počasí a půjdu pěšky až dolů do Sušice. Míjím kemp, který je dnes také plný lidí s karavany (přívěsy). A v duchu si říkám, jaké mám štěstí, že svět mohu vnímat také duchovně. Lidé v kempu také jistě prožívají krásnou sobotu. Je květen, vše kvete, stromy raší, lehký vánek si pohrává v jejich korunách. Je teplo a slunečno. Děti jezdí na kolíčkách nebo se v areálu kloužou po skluzavkách. Jejich rodiče chytají slunečními paprsky první bronz a odpočívají. Přesto, I když bych sama také ráda někam letos na dovolenou, vidím svůj život bohatší, právě díky křesťanské víře, díky duchovnímu rozměru svého života. A díky Božímu Duchu mohu vidět svůj život I svět v souvislostech. A také z perspektivy Boží, pod zorným úhlem věčnosti. Nedělat rozhodnutí pro jednorázový efekt a momentální užitek, ale promyšleně a promodleně. Odcházím domů obohacena. Byla to krásně strávená sobota. Jak řekl Mons Pintíř, jsou mnohé impulsy, které Vás na Mouřenec přivedly, a je dobře, že jste přišli. Také já jsem ráda, že nemusím jet na dědečkův hrob až do Frankfurtu, ale že se za něj mohu pomodlit při mši sv I v Čechách a zapálit svíčku a vzpomenout si na něj. Zde můžeme začít prožívat nový impuls střetávání občanů a střetávání kultury německé a české strany. Abychom se nepotkávali jen v Kéž by tomu tak mohlo být. Jen vzájemné poznávání nás vůči sobě učiní tolerantními. A můžeme se stát mírůmilovnějšími. supermarketech ve Zwieslu nebo v českých hospůdkách. Tak patetický závěr jsem ani psát nemusela, prostě to tak vyplynulo:). Na svatém Mouřenci je to mírumilovné už nyní! A Bohu a všem organizatorům za to patří díky. Náš Pán jim to jistě oplatí. Tak zase někdy nashledanou na Mouřenci. Pro výlet na Šumavu a za kulturou velmi hezký cíl!

Jste také zváni! Jiřina Panušková:).

Více informací: www.pratelemourence.cz.