Na Annínsku se rozhořel boj o klenoty! V našem vlastním zájmu by měl ustat!

Při Sousedském večeru 2.11.2018  v Penzionu Jana v Anníně autorka korunky a šperku (které jsou součástí annínských korunovačních klenotů  a annínského sklářského pokladu) poprvé představila přítomným předepsanou smlouvu o budoucím uložení klenotů v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách. Uložení  do muzea by se realizovalo v momentě, kdy by se na Annínsku přestala volit královna (tedy za 2 roky,  5, 10 nebo 50 let?). Smlouvu podepsala Alena Kyrálová (autorka korunky a šperku) a Michaela Marková (vedoucí Sklárny Annín 1796, kde v roce 2017 sklář Martin Šrámek vyrobil číši pro královnu). Podpis Jiřího Kozla (autora žezla a jablka) na smlouvě chyběl. Smlouvu podepsala také Zdeňka Řezníčková, ředitelka Muzea Šumavy (kde by měly být podle smlouvy klenoty v budoucnu uložené). Po velmi emotivní diskusi obyvatel Annínska s Alenou Kyrálovou se část místních obyvatel rozhodla složit se na nové klenoty a tyto nechat vyrobit.

VYJÁDŘENÍ V AUDIO nahrávce:

Stanovisko Lukáše Miloty k Boji o klenoty.mp3

S velikým pohnutím sleduji tento vývoj a vydávám proto dnes, 24.11.2018, toto své stanovisko:

Bojuji za klenoty současné, které vznikly proto, aby k sobě přiblížily dvě znesvářené sklárny v Anníně a Rajsku. Bojuji za tuto svou myšlenku, na které jsem sklářskou anenskou pouť v Anníně v roce 2016 postavil. Děkuji všem autorům klenotů, že pro nás tehdy klenoty vytvořili! Vznikne-li nová korunka či jiná „náhrada“ již existujících klenotů, moje myšlenka bude pošlapaná. Budu to vnímat jako ztrátu důvěry k pořádání pouti a bude to mít dopad na mé další aktivity v Anníně. Věřím, že si to všichni uvědomují. Rád bych zdůraznil, že tímto svým postojem nebojuji PROTI annínským lidem ochotným financovat nové klenoty a ani nebojuji ve prospěch Aleny Kyrálové ani kohokoli jiného. Nebojuji PROTI, ale bojuji ZA. Za klenoty! Vyrobit a zaplatit nové TRUCklenoty není řešení. Hledám způsoby, jak lidi sblížit a ne, jak je rozdělit a poštvat proti někomu jinému. Snažím se o to samé, k čemu se ve svém slibu zavázaly dosavadní dvě annínské královny Lucie a Ludmila. Oznamovací způsob a tón, kterým 2.11. Alena Kyrálová představila smlouvu o budoucím uložení klenotů v K. Horách, odmítám. Smlouvě měla předcházet diskuse s námi se všemi, ze které by možná vyplynulo řešení jiné, přijatelné pro všechny. Chápu tedy rozhořčení části annínských obyvatel. Rozhořčení ano, protiútok ne. Osobně preferuji uložení našich klenotů v kapli rodiny Schmid, kterou vlastní a opravuje OÚ Dlouhá Ves. Starostka obce je tomuto řešení nakloněna. Význam této kaple, jako místa uložení a vystavení sklářských symbolů, by se tak mohl do budoucna zvýšit. Preferuji řešení, při kterém klenoty neopustí Annínsko. Klenoty vyrobené v letech 2016 a 2017 jsou symbolem obnovené, chcete-li založené pouti, symbolem myšlenky, na jejíž základě vznikly Annínské ženy, z. s. a další společné aktivity. Proto pouze tyto klenoty, o jejichž výrobě v reportážích informovala média, kterými byla korunována bývalá královna Lucie i současná královna Ludmila, které můžou být kontroverzní a budí emoce a které vytvářejí v současnosti svůj vlastní příběh, jsou jediné pravé a nelze je, byť v dobré víře a pod vlivem emocí, jednoduše nahradit. Podle Jiřího Kozla, autora žezla a jablka, žezlem a jablkem v současné době disponuji já, neboť jsem si „hru na královnu a klenoty“ vymyslel. Jiří Kozel je stále vlastníkem těchto předmětů a ujistil mne, že podepíše jen takovou smlouvu o budoucím uložení klenotů, kterou podepíšu já. O osudu korunky, šperku a číše budu dál vyjednávat. Chci najít řešení takové, které bude všem zúčastněným vyhovovat. Nedělejme „nové“ klenoty, které vyšlou do světa podivný signál a vrhnou zvláštní světlo na celé naše údolí. Pokud chce někdo investovat peníze do „nových“ klenotů, pojďme raději společně formou akce „Annín sobě“ zaplatit důstojnou a osvětlenou vitrínu pro uložení klenotů a pojďme se složit na prsten, náušnice, náramek a další části annínského pokladu.

Přátelé, klenoty nás měly sblížit. Mrzí mne, že se stávají předmětem a prostředkem sváru. Že se stávají rukojmím. Že příkopy, které byly vykopané před založením pouti, jsou možná dnes ještě hlubší a že původní pozitivní energie a nadšení ze společných aktivit se dnes přetavily v lítý boj, jehož výsledek je nejistý a ze kterého nakonec právě já možná vyjdu jako ten nejvíce poražený a nenáviděný. A to chcete? Já tedy ne. Děkuji za pozornost a pojďme se se všemi autory a majiteli klenotů bez zbytečných emocí vrátit k jednacímu stolu.

Věřím v rozumné řešení a v lepší a především společné zítřky. Lukáš Milota